streda, februára 29, 2012

29. februára 2012

odkedy si pamätám, že viem o existencii tohto zvláštneho dňa dokazujúceho ľudskú snahu o (minimálne) matematicko-fyzikálno-astronomickú rovnováhu, spôsobuje mi jeho jestvovanie radosť. takú pekne iracionálnu, lebo však, povedzme si, čo radosť prinášajúce je na tom, že si nejaký 24hodinový úsek časopriestoru nazveme nejak inak, ako je bežné. ale sarkazmus ešte príde.

vďaka pobytu pražskému, zázračne sa v mojom živote vyskytnuvšiemu sa opäť vynorila otázočka nejaká novučičká. ale aby som bola fér nejaká odpoveď na niektoré zo starších sa našli. a čosi z nich sem napíšem, nech mám nejakú spomienku na tento deň. ale nielen ;)

- dnes som išla okolo kvetinárstva. uvedomila som si, aké dôležité sú v živote človeka kvety. Dobre, tak v živote ženy. Alebo ešte lepšie – v mojom :) ak sa konečne toten môj Samwise vráti z potuliek svetom, tote kvietky by mohol zvládať :)

- dnes som opäť došla do konfliktu pre mňa typu „z čista-jasna“. Nechápem. Ale pod vplyvom udalostí pražských proste NEZAČNEM pochybovať o sebe. Mohla som spraviť chybu, o ktorej neviem, ale NEBUDEM sa cítiť vinná.

- ale na druhej strane, udalosti pražské mi potvrdili krutú pravdu o mne. som rovnako náladová, protivná, neznesiteľná, ponorkové stavy chytajúca ako... človek u ktorého mi to vždy ubližovalo. Najsmiešnejšie na tom bolo, že najťažšia časť bola prijať to, že holt, správam sa jak debil. Evidentne. Mám problém, je to môj problém, nikto za neho nemôže a nevyriešim to dnes. Hypotéza o vlastnej perfektnosti uvedomelého správania je v háji. (aneb pravda je svinstvo:D)

- a škola je fajn, možno preto, že som tam zatiaľ bola len tri dni :D

- a dostala som knižku. len tak! som v šoku :)

- ďalší pozitívny šok mi zapríčinili páni Pastirčákovci v mladšom aj staršom vydaní. Proste len tým, že sú a aká pohoda z nich ide. žeby život bol skutočne možný? (sj láska? taká naozajstná?)

- tretí pozitívny šok mi zapríčinila lyžovačka a Rv company v tradičnom zložení. A ja to neviem inak popísať, ale čosi také... akoby sa o mňa starali alebo čo. znie to čudne, ale je to čosi také milé kamarátsko-bratsko-neviemaké a pri nich som úplne iná Vierka. a celkom sebecky – páči sa mi tá rožňavská Vierka. nemusela by som o ňu prísť. Iba že by to bolo pre nás všetkých lepšie, všakáno?

- a mám pocit, že sa karta obrátila a teraz sa do školy teším ja na „pána riaditeľa“ :D nie, náš Najžiarivejší, neznamená to, že sa zmenšila Tvoja svietivosť :D

a zistenia pražské v skratke:

- páčia sa mi gestaltisti pre ich anarchickosť. Rebels forever! ;)

- Dasein je pre mňa obrovská, úžasne krásna a neuveriteľne ťažká vec. ale aby ste vedeli, ja toho Heideggera s jeho Bytím a časom proste prečítam a hotovo!

- asi som si konečne uvedomila, že to, že sa mi niektoré povahové črty na mne fest nepáčia a preto ich popieram do zblbnutia (vlastného) skutočne nie je konštruktívny prístup.

- a tiež, že moja schopnosť paradoxného „vyskytovania sa“ v situáciách, na seminároch, DCčkách, v mestách, krajinách... úplne iným spôsobom, ako všetci ostatní je proste... pre mňa charakteristická a úplne normálna. ďakujem tete existenciálnej analytičke za sprostredkovanie „prožitku“ zmysluplnosti :)

- a keď budem veľká, budem tiež tak nenútene sprosto nadávať v rámci ukážok z praxe, ako istý pán psychoterapeut. asi si to aj vychutnám ;)

- a stanica Jiřího s Poděbrad je mojím osobným highlightom z potuliek Prahou :) vozíkovanie sa po Karlovom moste, antikvariát a káva v Starbuckse sú v tesnom závese ;)

- vrátila som sa z Prahy a prvýkrát sa cítim v Bratislave doma. zázrak :)

hej a odporúčam svetbezjmena.net

streda, februára 01, 2012

Co na Bratislavě miluju

tak som sa nejako zotavila po poslednom a strašnom týždni skúškovom, k čomu výrazne pomohli voľnočasové aktivity s Hríbikmi, upratovanie intráku, páni Hapka a Horáček a ich geniálne predstavenie Kudykam a pán Šabach, ku ktorého Babičkám som sa konečne od narodenín dostala. A keďže na jemne unavený mozog je naozaj najlepšie pozerať a čítať české veci, výsledok na seba nemohol nechať dlho čakať.

Co na Bratislavě miluju

líbí se mi český tvar slova „milovat“, příde mi to hezké a proto jsem se rozhodla pro absolútně netradiční název i obsah a ano, skutočně jsem úplne v pořádku. Prostě se to jednou muselo stát a já tady věřejně priznávam, že i v Bratislavě jsou milováníhodné věci.
- západ nebo východ slunce, který se dá vidět na cestě od Incheby směrem do Mlynské doliny, přes most Lafranconi je prostě... nádherný. Obloha prochází od tmavě modrých odstínů, ke světlejším až bílím a ty pak do ostře ružové až zlatisto žluté. Je to prostě nádhera. Jo, jsou tam vidět cesty a kandelábry, ale pak stromy a v dálce ne moc vysoké kopce. Pak se do toho zamíchá Dunaj a celkově to vyvolává pocit blízkosti jakéhokoliv vzdáleného a krásného místa kdekoliv na Zemi. A možná i ve vesmíru. Kvůli tomuhle pohledu jezdívám ráda 92kou a taky se v týhle místech pravidělně probudím, když jdu do Bratislavy autem s tátou.
- druhá věc je ten krásný rebelantský pocit, ktorý máte, když se vyberete jen tak napříč Petržalkou. Ono totiž je skutečně mezi tími paneláky všechno stejné a třeba i když se už jakž-takž orientujete na hlavních trasách autobusů, někdy se dá krásně zamotat. Jo a setkáte neuvěřitelné množstvo psů, protože procházky se v Petržalce moc nenosí.
- a třetí věc je přemýšlení. Já ho mám ráda a proto jsem taky nikdy moc nenamítala, že bydlíme doma tak daleko od centra – člověk stihne za 25 minut rezké chůze leccos promyslet. A tady jsou ideální podmínky – všechno je tu daleko a je třeba cestovat a já přes všechnu svou lásku k hudbě ji jednoduše nedokážu poslouchat, když jsem venku. Tak se vozím MHD a procházím leckde, sleduju lidi a o všem přemýšlím a pak o tom v duchu píšu články, které ale zapomenu dřív než se dostanu k tužce a papíru. ale tenhle jsem nezapoměla a píšu ho jako malou omluvu, zadostučinění Bratislavě, protože skutečně nemůže za to, že se mi tu nelíbí a skutečně jsou tu mnohé věci moc fajn.

A proč tohle píšu česky? Já nevím... možná je tu spousta gramatických chyb a to se pak ospravědlňuji případnému českému čtenáři. Prostě jsem si četla Šabacha v 92ce, koukla se z okna, byl krásný západ slunce a mně tenhle text plynule napadal po česky. Tak je tady a počkáme si do dalšího zkouškovýho období, zdali jse tahle deformace vrátí :)